Z čeho se nárok skládá?

Občanský zákoník v § 2959 OZ stanoví, že při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení; nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

Zákonodárce zde vědomě zvolil dva pojmy s relativně neurčitou hypotézou — „plné odčinění" a „zásady slušnosti". Žádný předpis výši náhrady přímo nestanoví, žádné tabulky nejsou závazné. Konkrétní obsah těchto pojmů postupně vytváří judikatura, zejména pak judikatura Nejvyššího soudu.

Vedle nároku podle § 2959 OZ mohou pozůstalým vznikat další samostatné nároky — zejména náhrada nákladů pohřbu (§ 2961 OZ) a v případě existenční závislosti na zemřelém i náhrada nákladů na výživu pozůstalých (§ 2966 OZ). Tyto nároky jsou samostatné téma a v tomto článku se jim věnovat nebudu. Soustředím se na samotnou náhradu za duševní útrapy, která bývá v praxi nejvíce sporná.

Jak se takový nárok počítá?

Klíčové je rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018. NS v něm dospěl k závěru, že za základní částku náhrady lze v případě nejbližších osob (manžel, rodič, dítě) považovat dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství za rok předcházející úmrtí. Tuto základní částku lze modifikovat podle individuálních okolností, ovšem dle výslovného závěru NS „zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků".

U vzdálenějších příbuzných (prarodičů, vnoučat, sourozenců, snach, zeťů) judikatura akceptuje výrazně nižší základní částku, orientačně pět až desetinásobek průměrné mzdy, opět modifikovatelný podle konkrétních okolností.

Při průměrné hrubé měsíční mzdě za rok 2025 ve výši cca 46 000 Kč to znamená:

• nejbližší osoba (manžel, rodič, dítě) — základní částka se bude pohybovat cca okolo 920 000 Kč, reálně se však rozpětí bude pohybovat zhruba mezi 700 000 – 1 400 000 Kč,

• vzdálenější příbuzný (vnouče, prarodič, sourozenec) — základní částka se bude pohybovat cca okolo 230 000 – 460 000 Kč.

Mezi kritéria zvyšující základní částku patří zejména intenzita každodenního vztahu, společná domácnost, nižší věk pozůstalého, hrubá nedbalost či úmysl škůdce (§ 2957 OZ), skutečnost, že pozůstalý byl očitým svědkem nehody, případně ekonomická závislost na zemřelém. Mezi kritéria snižující základní částku naopak patří vzdálenější vztah, dlouhodobé odcizení, vyšší věk pozůstalého a případné spoluzavinění zemřelého.

Modelový případ

Pro ilustraci si dosaďme konkrétní rodinný kontext. Zemřelý byl sedmdesátidvouletý starobní důchodce s důchodem cca 23 000 Kč měsíčně. Žil ve společné domácnosti s manželkou, se kterou byl ženatý několik desetiletí. Měl dvě dospělé děti žijící samostatně, ale ve vřelém a pravidelném kontaktu, a čtyři vnoučata, se kterými se rovněž pravidelně vídal. Vedl aktivní život, o rodinu se zajímal a podílel se na jejím chodu. Nehoda byla zaviněna hrubou nedbalostí řidiče.

Modelové vyčíslení nároku jednotlivých pozůstalých podle § 2959 OZ:

Manželka. Spadá mezi nejbližší osoby ve smyslu rozsudku 25 Cdo 894/2018, základ tedy cca 920 000 Kč. Při zohlednění dlouholetého soužití a hrubé nedbalosti na straně škůdce lze obhájit modifikaci o 20–30 % nahoru. Reálná částka náhrady újmy se pak bude v tomto případě pohybovat v rozmezí cca 1 100 000 – 1 200 000 Kč.

Každé z dětí. Rovněž je lze zařadit mezi nejbližší příbuzné, a proto lze počítat se stejným základem — cca 920 000 Kč. Vzhledem k samostatnému bydlení, ale fungujícímu vztahu lze očekávat modifikaci v řádu ±10–15 %. Reálná částka náhrady újmy se pak bude v tomto případě pro každé z dětí pohybovat v rozmezí cca 800 000 – 1 050 000 Kč.

Každé ze čtyř vnoučat. Spadají mezi další osoby blízké ve smyslu § 2959 OZ, základ cca 230 000 – 460 000 Kč. Konkrétní výše pak bude záležet především na věku vnoučete a intenzitě vztahu. U mladších vnoučat s pravidelným osobním kontaktem lze obhájit horní hranici (cca 400 000 – 500 000 Kč), u starších vnoučat s méně intenzivním vztahem se realisticky pohybujeme spíše ve spodní polovině (cca 200 000 – 300 000 Kč). Reálná částka pro každé z vnoučat pak bude cca 200 000 – 500 000 Kč.

Souhrnně se tedy pouze nárok podle § 2959 OZ bude pro celou rodinu pohybovat v rozmezí přibližně 3,7 – 5 milionů Kč. K tomu mohou přistoupit již zmíněné náklady pohřbu a případně náhrada nákladů na výživu pozůstalých.

Je nezbytné zdůraznit, že jde o orientační výpočet. Skutečné částky se mohou v jednotlivých případech podstatně lišit — soudy mají při hodnocení zákonem výslovně přiznanou velkou míru uvážení a každý případ má svá specifika. V praxi je ovšem typické, že pojišťovny v prvních nabídkách operují s částkami odpovídajícími polovině až třetině výše uvedených hodnot.

Co si z tohoto odnést?

Otázka v nadpisu — jaká je hodnota lidského života? — má dvě roviny. V té první, filozofické, je odpověď zřejmá: lidský život hodnotu nemá, je nevyčíslitelný a nenahraditelný. V té druhé, právní, ale odpověď existovat musí — a nesmí být libovolná. Občanský zákoník vyžaduje plné odčinění a Nejvyšší soud postupně formuluje pravidla, podle kterých se k tomu má dospět. Rozdíl mezi nabídkou pojišťovny a částkou přiznanou v řádně vedeném sporu pak může v této oblasti dosahovat řádově statisíců až milionů korun.

Pro pozůstalé je proto na místě upozornit na tři praktické závěry.

Za prvé: nárok má každý pozůstalý samostatně — manželka, každé dítě, každý sourozenec, každé vnouče. Nejde o jeden společný balík, který by se mezi ně dělil.

Za druhé: první nabídku pojišťovny je vždy vhodné konzultovat s advokátem, a to dříve, než dojde k podpisu jakékoli dohody o narovnání. Podpis takové dohody totiž zpravidla znamená definitivní zánik dalších nároků.

Za třetí: tříletá promlčecí lhůta běží od okamžiku, kdy se pozůstalý dozví o úmrtí a o osobě škůdce. V kontextu vyřizování pozůstalostních záležitostí a osobního vyrovnávání se ztrátou se jedná o lhůtu kratší, než se na první pohled jeví.

Lidský život hodnotu nemá. Náhrada za jeho ztrátu by ji mít měla — a měla by být důstojná. Tomu, kdo odešel, i těm, kdo zůstali.